13. 10. 2024, Mgr. Barbora Janoudová.

Návštěvy lékaře nebo zubaře mohou být pro děti stresující záležitostí, zejména pokud mají špatné zkušenosti nebo se bojí neznámého. Jak ale předejít panice a udělat z těchto situací zvládnutelný zážitek? Klíčem je správná příprava a přístup, který vašemu dítěti pomůže cítit se bezpečně, informovaně a respektovaně. V tomto článku se podíváme na několik osvědčených kroků, jak dítě na lékařské návštěvy připravit s klidem, důvěrou a bez zbytečných obav.

V životě jsou okamžiky, kdy se návštěvě lékaře prostě nevyhneme. Pokud máte štěstí a máte dítě zdravé jako řípu, tak absolvujete „POUZE“ preventivní prohlídky u pediatra, zubaře a očkování… i to se však umí změnit na drama během několika vteřin… máme své zkušenosti. Pokud navíc máte dítě se speciálními potřebami, patrně se nevyhnete základnímu „kolečku“, které bývá složeno z psychologa a psychiatra (ovšem ty nebývají problémem, protože jsou „bezkontaktní 🙂 ), neurologa, foniatra, očního, ORL, logopeda a možná dalších specialistů podle potřeby.

Bohužel se často stává, že lékaři se soustředí jen na problém, který jste přišli řešit – kašel, vyrážku, zlomeninu. Jenže málokdo se zajímá o to, jak se dítě během zákroku cítí. Zda rozumí tomu, co se děje. Zda má možnost něco ovlivnit. A právě tohle rozhoduje o tom, jestli příští návštěva proběhne v klidu, nebo v panice a křiku.

Možná jste to sami zažili. Možná jste jako děti prosili, ať vám aspoň řeknou, co se bude dít. Možná vás nikdo neposlouchal. A možná jste se z toho dodnes nevzpamatovali. Já sama se řadím mezi „neošetřitelné pacienty“. Prošla jsem si nerespektujícími zákroky, kdy se mě nikdo neptal co potřebuji, abych to mohla zvládnout. Dnes pro mě návštěva lékaře znamená extrémní stres, panické ataky, týdny bez kvalitního spánku (když jde o plánované akce). A s podobnými lidmi pracujeme v centru komplexní péče – zejména s vysoce citlivými klienty nebo s lidmi na spektru autismu – s dětmi i dospělými. Jejich zážitek z lékařského prostředí je často nepopsatelný. Naštěstí už ale i mezi lékaři je mnoho těch, kteří jsou osvícení a se kterými je radost spolupracovat a děkujeme jim za to!

Co tedy můžeme udělat jako rodiče, abychom pomohli našim dětem?

1. Dítě potřebuje vědět, co ho čeká

Základem je příprava. Dítě by mělo mít jasno v tom, co ho v čekárně a při samotné návštěvě v ordinaci čeká. Pokud dítě ví, co přijde, má lepší šanci se na to připravit. Můžete mu vysvětlit, jak probíhá prohlídka nebo ošetření, a ideálně doma v klidu a dostatečně předem ukázat nějaké reálné příklady nebo použít oblíbené hračky, aby si vše „odehrálo“ a zpracovalo podle svých potřeb.

2. Mluvte pravdu

Nezatajujte před dítětem, co ho čeká. Pokud se ptá, zda to bude bolet, odpovězte upřímně. Možná to trochu (nebo trochu víc…) bolet bude, ale společně to zvládneme. Dítě má právo vědět, co ho čeká, a jak bude vše probíhat. Nejde o to ho strašit, ale spíše ho připravit na reálné situace. Z praxe se ukazuje lépe, když dítě je připraveno na horší variantu a u doktora je to pak pro něj „v pohodě“ než naopak. 

3. Dítě potřebuje spojence, ne strašáka

Pokud dítě slyší, že lékař nebo zubař jsou „strašné postavy“, jen tím prohloubíte jeho strach. Dítě vás vnímá jako svého spojence, který ho provede celým procesem. Pokud budete pozitivní, klidní a sebejistí, vaše dítě se cítí bezpečněji a s větší důvěrou bude přijímat vše, co se kolem děje. To, jak se cítíte vy, ovlivní i chování dítěte. Pokud jste nervózní nebo vystresovaní, dítě to vycítí a pojede s vámi na stejně vlně. Naopak, pokud se zachováte klidně a důvěřujete celému procesu, dítě se bude cítit v bezpečí a stres zvládne lépe. Snažte se kontrolovat své vlastní pocity, protože dítě vás sleduje a od vás se učí.

4.  Dítě má právo na volbu a kontrolu

Dát dítěti určitou míru kontroly nad situací může udělat obrovský rozdíl. Zkuste se ho zeptat: Jak si myslíš, že bys to zvládl nejlépe? Co by ti pomohlo? Jak ti mohu pomoct já? Možná si bude chtít vybrat, jestli chce držet za ruku, počítat, zpívat nebo třeba dýchat do břicha. Možná mu pomůže mít s sebou oblíbený předmět, poslouchat hudbu nebo si vybrat, jestli bude u zákroku sedět, ležet, stát či se dívat z okna. Cokoli je alespoň trochu možné, stojí za to dítěti umožnit. I malá možnost volby mu dává pocit bezpečí a důvěry – a to může rozhodnout o tom, jak celou situaci zvládne.

5. Co si domluvíte doma, platí i na místě

Jedna z nejhorších věcí, které se mohou stát, je, když se rodič s dítětem doma domluví, ale pak v ordinaci pod tlakem ustoupí. Lékař řekne „Takhle to nepůjde“ – a rodič se přizpůsobí. Dítě tím dostane jasný vzkaz: „Tvoje pocity nejsou důležité. To, na čem jsme se domluvili, neplatí.“ Výsledek? Naprostá ztráta důvěry. Dítě nejen že bude mít příště větší strach, ale přestane věřit i tomu, že rodič stojí na jeho straně. A to je, dle našich zkušeností, mnohem větší problém než samotný zákrok.

Respektující přístup v lékařském prostředí není žádný rozmar. Je to nutnost, pokud nechceme vychovávat generace lidí, kteří se budou lékařskému ošetření vyhýbat za každou cenu. A změna nezačíná jen u lékařů – začíná u nás, rodičů. Protože když dítěti ukážeme, že jeho pocity jsou důležité, že má právo na respekt a že ho v tom nenecháme samotné, budeme mít mnohem větší šanci, že si z ordinace odnese jen to, s čím tam přišlo – a ne strach na celý život.

TIP PRO RODIČE: Jak zajistit, aby vyšetření probíhalo s respektem k potřebám vašeho dítěte – a jak jednat s autoritou? Jednání s lékaři může být někdy náročné – obzvlášť pokud pro vás není přirozené vymezit se vůči autoritě. Možná máte obavy, že budete působit nezdvořile, nebo se bojíte, že vaše požadavky nebudou brány vážně. Ale vězte, že jako rodič jste tím nejdůležitějším hlasem svého dítěte – a máte plné právo zajistit, aby se při vyšetření cítilo v bezpečí. Pokud vám přímé vyjednávání dělá potíže, může pomoci připravit si předem pár vět, které chcete lékaři říct. Mluvte klidně, věcně a jasně – a pokud cítíte, že by se vám hodila podpora, vezměte si s sebou partnera nebo blízkého člověka, který vám pomůže situaci ustát. Důležité je také sdílet s lékařem informace o tom, jak vaše dítě reaguje na různé procedury, co mu pomáhá a co naopak stresuje. Nebojte se požádat o přizpůsobení vyšetření – například o rozdělení na menší kroky nebo použití šetrnějšího přístupu. A pokud máte pocit, že něco není v pořádku? Ptejte se. Vyjasňujte. A pokud cítíte, že potřeby vašeho dítěte nejsou respektovány, máte právo žádat změnu postupu nebo i jiného odborníka. Důvěra v lékaře je důležitá, ale důvěra vašeho dítěte ve vás je ještě důležitější. A hlavně – v jakékoli fázi můžete říct STOP. Respekt k dítěti začíná u vás. 💙

A nezapomeňte, že dítě má právo na volbu a kontrolu nad svou zkušeností !